Kunětický Hejkal

 

Ačkoliv městečko Velké Kunětice (Gross Kunzendorf) získalo várečné právo již roku 1559, nejslavnější kapitola místního pivovaru se začala psát až roku 1607 s příchodem mladého agilního sládka Viléma Podružného z Písečné. Tento zanícený pivovárečník, který pár let po vyučení vařil pivo v Polsku a Německu pozvedl úroveň chmelového moku v Kuněticích k neočekávaným metám. Jeho silné pšeničné pivo Chrabrý Dudek které počal vyrábět krátce po svém příchodu si získalo své stoupence i v sousedních obcích a Podružný jej za odměnu 38 grošů míšenských vařil na objednávku i v sousedních Supíkovicích (Geierstadt). Jelikož sám pocházel z chudých poměrů, sociálně soucítil s lidmi, pro něž větší množství chutného piva bylo cenově takřka nedostupné. Proto se na jaře 1609 rozhodl v kunětickém pivovárku vařit vedle své známé značky též pivo, které si mohla dovolit pít i obecní chudina. Recept byl Podružného výrobním tajemstvím, ale z dochovaných zdrojů je zřejmé, že se jednalo o pivo ječné s výraznou chmelovou vůní a sladovou chlebovitostí o síle zhruba naší současné desítky. Legenda tvrdí, že si vynalézavý sládek dokonce, skoro 250 let před dánským biologem Hansenem sám v primitivních podmínkách šlechtil vlastní kvasnice.

Původně svůj výrobek chtěl nazvat revolučně „Kunětický Kacíř“, což však bylo v době aktivních čarodějnických procesů na šumpersku a jesenicku značně riskantní, stejně jako plánovaný název dalšího, tentokrát tmavého piva, které mělo mít jméno „Dunkel Tunkel“ na počest kunětického sedláckého rebela Fabiána Tunkela popraveného roku 1608. Výsledné označení „Kunětický Hejkal“ se široce ujalo, i když dnes není jasné, kterak název vznikl. Dobové prameny tvrdí, že Hejkalem byl nazýván obecní hrobník Jindřich Špindíra, který díky nadměrnému holdování alkoholu zešílel a několik let řádil v místních lesích, je však možné, že pivo získalo své jméno podle rychtáře Schmoltze, který byl po většině Slezska známý jako neuvěřitelný osel. Během třicetileté války byl kunětický pivovar zničen žíznivými vojsky švédského generála Arnolfa Tuborga, později byl obnoven a Kunětický Hejkal se v regionu pil i po rozdělení Slezska v roce 1742 kdy se části obce připadlé Polsku počalo říkat Suché Kunětice. Hejkal definitivně zanikl roku 1796 při velkém požáru při němž lehl popelem i kunětický pivovar.

V rok 400. výročí zrození Kunětického Hejkala přichází minipivovar Biovar s obnovenou tradicí tohoto chutného, lehce pitelného, lahodného a hlavně levného piva.

V dolnoslezském nářečí se snad vlivem tureckých nájezdů vyslovovala hláska „e“ a „ě“ jako „i“(ë) (kvitina, divka, vičiři, irikci, pičivo). Takže jako je Valašské Meziříčí označováno jako Valmez a Č. Budějovice jako Budějice,

Velké Kunětice jsou v historii známy spíše jako Kunitice.